Když bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem – část třetí, dodatková

Kleinové se do historie Hřebečska zapsali nejen jako stavitelé dopravních cest a těžaři či jako dodavatelé technologického zařízení (jako v případě mohelnického cukrovaru, který fungoval v letech 1880–1925, někdy se uvádí jako poslední rok provozu 1929). Našla by se i další pojítka, jak si ukážeme na následujících řádcích, které text o tom, jak bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem, doplní a uzavřou.

Když bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem – část druhá, železniční

Ve 30. letech 19. století nechyběli bratři Kleinové u počátků nového fenoménu v monarchii – železnice. Podíleli se na stavbě prvních úseků Severní dráhy císaře Ferdinanda u Vídně, následně se postarali o vybudování železničního náspu, mostu přes Svratku, viaduktu se 72 oblouky a prvního vlakového nádraží v Brně (kde podle tehdejších dokumentů pracovali i dělníci od Lanškrouna) a taktéž práce na úsecích od Hodonína po Přerov, Olomouc a Lipník nad Bečvou řídili jednotliví bratři. V roce 1842 bylo hotovo. Zároveň však byla schválena stavba Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy s odbočnou větví z Brna do České Třebové, které nás z pohledu Hřebečska především zajímají.

Když bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem – část první, silniční

Devatenácté století přineslo i do okolí Hřebečovského hřbetu dopravní revoluci. Sotva utichly napoleonské války, byla dokončována základní síť státních či chcete-li císařských silnic, v polovině století se pak krajinou po železné dráze rozjely první parní vlaky. Vedle řady inženýrů, úředníků, stavitelů či dodavatelů jsou s dodnes důležitými dopravními tepnami spojení bratři Kleinové, podnikatelé pocházející zpod Jeseníků. Jejich stop na Hřebečsku není zrovna málo.

Zájezdní hostinec u Mohelnice má nahradit retenční nádrž

Vybaví si ho snad každý, kdo někdy jel mezi Mohelnicí a Moravskou Třebovou, ať už do tzv. Mohelničáku stoupal nebo naopak mířil z mírovských kopců do hanáckých rovin. Někdejší zájezdní hostinec u odbočky do Podolí už roky chátrá a definitivní tečku za jeho existencí má brzy udělat výstavba dálnice D35, příprava na ni již nyní okolí Mohelnice výrazně proměňuje.

Na druhý pokus už bloudění u Gruny vyšlo

K Formanskému kříži u Svojanova, do malebného Žipotína nebo na Radkovské hradisko vedla trasa dalšího hřebečského výletu, který sice byl nazván jako Bloudění u Gruny, žádné opravdové bloudění se ale mezi vesničkami na okraji Mírovské vrchoviny nekonalo. Aby také ano, když si turisté na toto již vloni připravené putování museli přes půl roku počkat – v listopadu jsme totiž kvůli vytrvalému dešti změnili plány a zamířili jen na skok k maletínským lomům. Nyní jsme ale nad hlavami měli vymetenou oblohu. 

O Hřebečsku v Němčicích nad Hanou

Dvacítku důvodů k návštěvě Hřebečska zmínil autor tohoto webu během "téměř cestopisné" přednášky v Městské knihovně v Němčicích nad Hanou. Dvouhodinová prezentace zahrnula jak vybraná zajímavá místa z okolí Moravské Třebové, Svitav, Lanškrouna či Mohelnice, tak osobnosti, které mají s touto oblastí něco společného, jako je nejen Oskar Schindler, ale také třeba Otto Wolf nebo Jan Eskymo Welzl. Přednášku, která se časově potkala se čtvrtfinále české hokejové reprezentace na mistrovství světa, vyslechlo deset zájemců, mezi nimi nejen místní, ale i několik turistů, kteří již kus Hřebečska znají z dříve uspořádaných výletů.

Slunečné a zároveň větrné putování nabídlo císařské připomínky i lamy

Nevyužít prvních letošních prosluněných dní by byl hřích, a tak jsme s malou skupinou turistů opět vyrazili do terénu prozkoumat další z hřebečských zákoutí. Pravda, do slunečních paprsků chvílemi dost foukalo, ale cesta z Rudoltic přes Rybník do České Třebové byla příjemná a vlastně i překvapivá – vždyť jsme narazili na císařovnu, indiány i lamy a nakoukli do podzemí.