Kleinové se do historie Hřebečska zapsali nejen jako stavitelé dopravních cest a těžaři či jako dodavatelé technologického zařízení (jako v případě mohelnického cukrovaru, který fungoval v letech 1880–1925, někdy se uvádí jako poslední rok provozu 1929). Našla by se i další pojítka, jak si ukážeme na následujících řádcích, které text o tom, jak bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem, doplní a uzavřou.
Ve 30. letech 19. století nechyběli bratři Kleinové u počátků nového fenoménu v monarchii – železnice. Podíleli se na stavbě prvních úseků Severní dráhy císaře Ferdinanda u Vídně, následně se postarali o vybudování železničního náspu, mostu přes Svratku, viaduktu se 72 oblouky a prvního vlakového nádraží v Brně (kde podle tehdejších dokumentů pracovali i dělníci od Lanškrouna) a taktéž práce na úsecích od Hodonína po Přerov, Olomouc a Lipník nad Bečvou řídili jednotliví bratři. V roce 1842 bylo hotovo. Zároveň však byla schválena stavba Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy s odbočnou větví z Brna do České Třebové, které nás z pohledu Hřebečska především zajímají.
