Když bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem – část třetí, dodatková

Kleinové se do historie Hřebečska zapsali nejen jako stavitelé dopravních cest a těžaři či jako dodavatelé technologického zařízení (jako v případě mohelnického cukrovaru, který fungoval v letech 1880–1925, někdy se uvádí jako poslední rok provozu 1929). Našla by se i další pojítka, jak si ukážeme na následujících řádcích, které text o tom, jak bratři Kleinové spojili Hřebečsko se světem, doplní a uzavřou.

Části článku: 1/3 – 2/3 – 3/3

Když byl v revolučním roce 1848 za velké slávy na svitavském náměstí svěcen prapor Národní gardy (pohlednici s motivem této události vidíte výše, zdroj: schoenhengstgau.eu), jeho kmotrou byla dcera Franze Kleina Marie, tehdy už tři roky provdaná za rodinného právníka Eduarda Ulricha. K události, která vzbudila velkou pozornost, se uskutečnily také četné sbírky, do kterých přispěl i Franz Klein. Podle vydání brněnských novin Moravia z 5. října 1848, které o slavnosti zveřejnily poměrně podrobnou zprávu, věnoval 200 zlatých místním chudým a dalších 100 zlatých na zaopatření chudých dětí.

Franziska ze Třebové

Špatně čitelný zápis o narození Franzisky v matrice.
Zdroj: aron.vychodoceskearchivy.cz

Mimochodem Marie Kleinová, resp. Ulrichová, měla částečně hřebečské kořeny. Její matka, manželka Franze Kleina Franziska, rozená Hillebrandová, totiž pocházela z Moravské Třebové. Narodila se v roce 1803 jako nemanželské dítě dceři třebovského mydláře Mathiase Miltschuha Rosalii. Ta se předchozího roku v létě seznámila s krejčovským tovaryšem Friedrichem Hillebrandem, který ale po románku odešel do Brna, kde se nechal naverbovat do armády a začal pracovat ve vojenských oděvních skladech. Miltschuhovi ho nicméně našli a přiměli, aby si Rosalii s nemanželskou dcerkou vzal.

Kleinův palác na nám. Svobody v Brně

Hillebrandovi se později stali poměrně zámožnými brněnskými občany, což byla zásluha především podnikavé Rosalie, neboť Friedrich byl po čase poslán do výslužby jako vojenský invalida. Rosalie kolem roku 1820 půjčovala peníze, investovala do cenných papírů, pořizovala nemovitosti – a při tom se seznámila s tehdy začínajícím podnikatelem Franzem Kleinem, který pak bydlel v jednom z jejích domů. Netrvalo dlouho a Franz si začal s její dcerou Franziskou, v roce 1825 se vzali a krátce nato se jim narodil syn Franz, který se potatil a později se stal vůdčí osobností rodinného podnikání. V té době nechala Rosalie na mladý pár přepsat dům u brněnské Měnínské brány, který Franzova rodina obývala do doby, než Franz nechal vybudovat na Velkém náměstí (dnes náměstí Svobody) rodinný palác, známý jako Kleinův, jeho poznávacím znamením jsou litinové arkýře v průčelí.

Hrobka Kleinů v Loučné nad Desnou

Franziska, domácky Fani, vedle péče o děti a chod domácnosti Franzovi pomáhala i s podnikáním (mj. dohlížela na vyúčtování dodávek materiálu při stavbě viaduktu v Brně) a stejně jako její matka vlastnila nemovitosti a půjčovala peníze. Zároveň podporovala několik brněnských charitativních organizací a měla ráda společenský život ve městě. Zemřela v lednu 1852 ve věku 49 let. Pochována je společně se svým manželem Franzem a dalšími členy rodiny v rodinné hrobce v Loučné nad Desnou.

Malíř Schwoiser v Loučné
Na závěr tohoto článku si uveďme ještě jednu souvislost mezi Hřebečskem a Kleiny. S podnikateli původem z Jeseníků krátce spojil svou životní dráhu malíř a freskař Eduard Schwoiser pocházející z Březové nad Svitavou, respektive Zářečí. Jeho otec Ignác byl pláteníkem, po čase však tkalcovské řemeslo opustil a živil se mj. malováním svatých obrázků – a když měl syn Eduard splněnou povinnou školní docházku, chtěl, aby se živil také malováním, pokojů. Eduard maloval rád už od dětství, přání se nevzepřel, avšak poté, co se seznámil s brněnským sochařem Benediktem Edelem, který pracoval na nové kazatelně pro březovský kostel, odešel s ním do Brna.

Zámek v Loučné n. D. s kaplí sloužící jako farní kostel

Po čase byl doporučen Kleinům, kteří podle svých představ upravovali tehdy čerstvě zakoupený vízmberský zámek (Loučná nad Desnou). Eduard se tak podílel na výzdobě zámecké kaple, která byla farním kostelem pro osady v této části údolí řeky Desné. Schwoiserovo působení u Kleinů však zakončil pád z lešení, po kterém byl vážně zraněný převezen do péče rodičů v Březové. Ze zranění se vyhrabal, nějaký čas mj. pečoval o obrazárnu na zámku v Bystrém, odkud pak odešel do světa. Vystudoval mnichovskou akademii a jeho dílo si později oblíbil bavorský král Maxmilián II. i jeho nástupce Ludvík II. a pracoval například na výzdobě proslulého zámku Neuschwanstein. To jsme se ale již dostali od spojení Hřebečska se světem celkem daleko…

P.S.: Pokud vás příběh bratří Kleinů po přečtení zaujal a chtěli byste se o nich dozvědět ještě více, dovolím si vás přesměřovat na web Moravský turista, kde jsem Kleinům věnoval dva články – najdete je zde a zde. A pokud by vám ani to nestačilo, vřele doporučím knihu Mojmíra Krejčiříka Kleinové. Historie moravské podnikatelské rodiny, ze které jsem pro zmíněné texty především čerpal. Knihu si můžete objednat v Archivu města Brna.

Martin Višňa

s využitím: R. Fikejz, V. Velešík – Kronika města Svitavy, noviny Moravia, 
M. Krejčiřík – Kleinové. Historie moravské podnikatelské rodiny
O. Vaněk – O historii a současnosti města Březová nad Svitavou

foto: Martin Višňa, není-li uvedeno jinak