Čerň mohelnické historie - poprava domnělého čaroděje Lautnera

Hon na vyznavače a přisluhovače ďábla, který vedl v druhé polovině 17. století na Šumpersku fanatický inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu (dnešních Zlatých Hor), si vyžádal více než stovku obětí a nevyhnul se ani Hřebečsku – černě se zapsal do historie Mohelnice. Upomínku na Bobligovo řádění nalezneme v městských sadech, kde je umístěn pomník šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který byl právě zde upálen, když ještě předtím byl vězněn v biskupské káznici pro duchovní na Mírově.

Na návštěvě u konšelů

Stejně jako jinde, také na Hřebečsku došlo na konci 15. a v průběhu 16. století k velkému rozmachu měst, se kterým souvisel samozřejmě i růst sebevědomí měšťanstva a jeho snaha k co největší míře nezávislosti na vrchnosti. Symbolem rostoucí městské suverenity a rozkvětu se stávaly radnice, které postupně nahrazovaly institut fojta, panského úředníka, který byl správou daného města pověřen. A dost často radnice právě na místech dřívějších fojtství vyrůstaly – takovým případem je třeba stará radnice v Zábřeze, které se dnes říká podle posledního fojta Tunklův dvorec, ale třeba taková radnice v Lanškrouně byla postavena na volné ploše uprostřed tamního hlavního náměstí.

Pohádkový hrad Bouzov

Asi nebude v České republice člověka, který by neznal jeho siluetu. Ať už z tisku, televize, osobní návštěvy nebo z dálky z vyhlídky. Bouzov, výrazná to dominanta Mohelnicka a Litovelska, patří k nejnavštěvovanějším památkám na Moravě a dlouhodobě také nejoblíbenějším hradům v rámci celé republiky. A to nejen turisty a milovníky historie, ale také třeba filmaři, kteří tu v minulosti točili třeba populární sérii Arabela nebo pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Moravská západní dráha mohla být železničním koridorem

Moravská západní dráha. Většině lidí tento název zřejmě nic neřekne, ovšem zasvěcení, tedy nejspíše hlavně fanoušci železnice, vědí, že se za ním skrývá trať Třebovice v Čechách – Chornice – Prostějov s (tehdejší) odbočkou do Velkých Opatovic. Provoz na ní byl zahájen v roce 1889, od prosince 2011 se však již po celé její délce nesvezete, kvůli úsporám a optimalizaci ve veřejné dopravě. Přitom to dnes mohla být koridorová trať.

Průkopníci brazilské vědy s linhartickými kořeny

Stopy rodáků z Hřebečska nás mohou zavést kamkoli. Se Schindlerem jsme se ocitli v Krakově, Ottendorfer působil v New Yorku a Eskymo Welzl žil v polárních končinách. Rochus Schüch, veřejnosti u nás takřka neznámý, pro změnu zanechal své otisky v jihoamerické Brazílii. A stejně tak jeho syn. Marek Pavka připravil jejich životopisy.

Královský hrad Svojanov

Nad údolím potoka Křetínka, klikatícího se mezi hlubokými lesy, bdí ochranným okem již od poloviny 13. století hrad Svojanov s charakteristickou věží – hláskou. Pravda, při cestě z Poličky do Letovic, která potok doprovází, již nejsme na území Hřebečska, ale to je na dohled.

Z Orlických hor až na Hanou Moravskou Sázavou

Zatímco o proudu Třebůvky a de facto i Svitavy jsme si již povídali, Moravská Sázava, poslední z trojice hlavních vodních toků Hřebečska, byla vždy jen nakousnuta. Následující řádky se tedy budou věnovat jí a cestě podél jejích meandrů a jejím údolím až k soutoku s řekou Moravou nedaleko Zábřeha.